Náš čtvrtý vstup do Mexika během posledních tří let. Opět přes jiné letiště, jinou aerolinkou a s příletem na jiný terminál v Cancúnu. Alespoň to máme pestré!
Tentokrát jsme letěly z Vídně do Madridu a poté do Cancúnu společností World2Fly. Přestup v Madridu z terminálu 4 na terminál 1 vypadal náročně, ale bylo to velmi svižné a jednoduché. Terminál 4 je nově vybudovaný, oslní vás zde krásná architektura.
Od výstupu z letadla až po exit nám to zabralo asi 15 minut času (bez odbaveného zavazadla!). Rychlovka. Mimochodem ve Vídni jsme ukazovaly pouze letenku, žádné ID ani pas a to samé v Madridu. Dostaly bychom se sem bez jakéhokoliv dokladu.
Venku jsme našly bezplatný bus, který pravidelně popojíždí mezi terminály. Přijel během pár minut. Cesta na terminál 1 autobusem zabrala čtvrt hodiny. Vystoupily jsme rovnou u vchodu departures.
Na terminálu 1 jsme šly k přepážce vytisknout letenku (občas je na mezinárodní lety třeba – elektronické verze neberou). Pán nám také označil batohy, aby bylo zřejmé, že prošly kontrolou. Průchod kontrolami ke gate zabral následně minimum času. Naneštěstí zde nebylo moc restaurací (nepočítáme dvě luxury, kde si koupíte oběd za 50 euro) a možností nákupu jídla. Pití stálo všude kolem 3,5 euro. Burger King byl z většiny vyprodaný, měli na výběr jen dva burgery a čekalo tam ve frontě zhruba sto lidí. Mazec!
S aerolinkou World2Fly jsme byly spokojené. Sedačky se daly hezky sklopit, palubní portál byl vytuněný – mnoho filmů s AJ titulky, spousta her a možnost sledovat živé kamery z letadla. To byl zážitek hlavně u vzletu a přistání, obzvláště pohled směrem na podvozek. Jídlo bylo zabalené v hezkých krabičkách a chutnalo nám po Turkish Airlines nejvíce. Následná svačina také super.
Po příletu do Mexika (terminál 3) jsme se seřadily ve frontě na imigračním. Po třech předchozích příletech už nás nepřekvapila délka fronty. Čekaly jsme 1,5 hodiny. Během toho k nám přišel jeden z pracovníků a ptal se, odkud jsme. Odpověděly jsme, on si vytáhl z kapsy lísteček, kde bylo napsaných asi 5 zemí včetně ČR a pas nám vzal. Šel ho ukázat opodál stojícím pracovníkům, čuměli do pasů a pak nám je beze slova vrátili. Stejný proces opakovali s Angličany za námi. Pravděpodobně jsme vynikali odlišnou řečí (letěli s námi samí španělé) a odlišným cestovním pasem.
Pohovor byl rychlý ale detailní – odkud jsme, jak jsme přiletěly – číslo letu, kde se budeme pohybovat, kolikrát jsme v Mexiku už byly, ukázat zpáteční letenku. Na ubytování dotaz nepadl, ale je třeba ho mít také zajištěné. V ten moment si slečna vzala letenku a pasy a také někam odešla. Když se vrátila, tak mlčky klepla razítko do pasu, usmála se a bylo. Dostaly jsme o jeden den navíc, než bylo potřeba.
Prošly jsme letištěm, venku jsme byly za pár minutek. Naneštěstí zde není moc možností nákupu občerstvení nebo vody. Jeden malý minimarket s pet lahvemi vody, sladké jen Pepsi balené po 6 kusech, chipsy za 150 pesos.. Jeden bar a to je vše.
Zamířily jsme ke stanici ADO koupit jízdenku, kde nám slečna řekla, že je vše vyprodáno na další hodinu, takže jsme si postály na parkovišti. Autobus přijel se zpožděním skrze opravu silnice směr Cancún.
Na autobusovém nádraží v Cancúnu důrazně doporučujeme vybrat z bankomatu (uvnitř budovy) u Bank Coppel peníze. Je to nejlepší bankomat v Mexiku s poplatkem jen 29 pesos. Lepší nabídku už dnes nenajdete, navíc uvnitř hlídané budovy – ideál.
Dále jsme potřebovaly sim kartu, Telcel už byl zavřený, tak jsme zamířily do OXXO (naproti ADO), kde nás chtěla slečna natáhnout skoro trojnásobně. Ukázala nám kartičku s tarify a cenami, vybraly jsme si. Ona následně vzala lístek, sepsala ceny na papír a ke všemu přičetla další částky s tím, že to na kartičce je jen za sim kartu a tohle je dodatečný balíček 😀 .. Měla štěstí, že nevíme jak španělsky říct, že nejsme američtí gringos a nás nenatáhne. Přešly jsme silnici do druhého OXXO (u mostu) a tam nám dali přesné tarify dle kartičky.
Deny & Carol 