Thajsko-barmská železnice, známá také jako Železnice smrti, je jednou z nejtemnějších a nejtragičtějších staveb druhé světové války. Tato železnice se stala symbolem lidského utrpení, válečných zvěrstev a nesmírného odhodlání zajatců a nucených dělníků, kteří ji postavili. Celá trasa měřila přibližně 415 km a byla postavena během pouhých 16 měsíců v letech 1942–1943.
Historický kontext
Během druhé světové války čelila japonská říše logistickému problému – zásobování vojsk v Barmě bylo náročné kvůli námořní blokádě spojeneckými silami. Japonsko se tedy rozhodlo vybudovat železnici, která by spojovala okupované Thajsko s Barmou a umožnila přepravu vojáků, zbraní a zásob. Japonské císařství nasadilo k výstavbě železnice přibližně 60 000 spojeneckých válečných zajatců – převážně Britů, Australanů, Nizozemců a Američanů – a odhadem 200 000 až 250 000 asijských dělníků, převážně z Malajsie, Barmy a Indonésie.
Práce na železnici začaly v červnu 1942. Přestože se předpokládalo, že výstavba bude trvat přibližně pět let, japonská armáda požadovala dokončení do 16 měsíců. To vedlo k nesmírnému vyčerpání dělníků a nelidským pracovním podmínkám. Zajatci a dělníci pracovali v extrémních podmínkách. V džungli panovala vysoká vlhkost, tropické nemoci (malárie a cholera), které se rychle šířily, a strava byla nedostatečná. Dělníci pracovali až 18 hodin denně, často pod dohledem krutých japonských a korejských dozorců, kteří je bili a mučili. Nejtragičtějším obdobím stavby bylo od května do července 1943. Japonci v této době nařídili ještě intenzivnější práci, aby železnici dokončili podle plánu. Mnoho dělníků vyčerpáním umíralo přímo na místě.
Při stavbě železnice zahynulo přibližně 16 000 válečných zajatců a mezi 90 000 až 100 000 asijských dělníků. Hlavní příčinou úmrtí byly nemoci, podvýživa, vyčerpání a brutální zacházení ze strany japonských dozorců. Po válce byli mnozí japonští důstojníci a dozorci souzeni za válečné zločiny. Ironií osudu je, že železnice, postavená za cenu tolika životů, se nikdy plně nevyužila. Po válce byla většina trasy opuštěna nebo demontována, a pouze část v Thajsku je dnes funkční. A na tu se podíváme podrobně. Dnes slouží železnice jako historická připomínka toho, jak vysokou cenu může mít válka.
Jízda vlakem po železnici Smrti
V Bangkoku se musíte dostat na vlakové nádraží Thonburi, odkud odjíždí vlak. Jízdenky se neprodávají předem online, ale až na vlakové stanici. Cena za jízdenku je 100 THB za jakýkoliv úsek, ať už pojedete dvě stanice nebo celou trasu! Přijeďte o chvilku dříve ať si můžete koupit na stanici nějaké jídlo (mají tam obědové krabičky za 25 THB), v klidu si koupíte lístek a vyberete místo ve vlaku. Není tam rezervace sedadel, takže kdo dřív přijde, ten si sedne na nejlepší místo. Nemusíte se bát, že by byl vlak plný, ale je možné že nebudete mít top výhled!
Jde o vlak třetí třídy s otevřenými okny a větráky. My jsme jely během deště i horka a bylo to úplně v pohodě. Sedačky jsou poměrně pohodlné, podobné našim v osobních vlacích. Během jízdy naskakují dovnitř prodejci jídla i pití, takže nemusíte mít starosti se zásobami. Po cestě z Bangkoku si sedněte na LEVOU stranu ve směru jízdy. Když přijdete na nádraží a stojíte čelem ke kolejím, tak vlak pojede vlevo.
Co na železnici Smrti navštívit?
Ve městě Kanchanaburi můžete za 50 THB navštívit obří muzeum JEATH WW2 Muzeum, kde se dozvíte spoustu zajímavostí o železnici, ale i historii obecně. Muzeum najdete asi 2 minuty chůzí od slavného mostu přes řeku Kwai (nezapomeňte mrknout na ten slavný film!). Poblíž je i památník a pár pěkných historických vlaků. TIP: počkejte si na projíždějící vlak a vyfoťte si ho z mostu! Projděte se po mostě, jsou tam hezké výklenky, kde si můžete stoupnout. Samozřejmě si stoupněte ve správném směru ať máte na fotce řeku i most (čelem k jízdě vlaku). Vlaků moc denně nejezdí:) ale určitě nějaký vychytáte. Stojí to za to! Pokud byste měli více času, tak můžete v Kanchanaburi navštívit i válečný hřbitov pro 7000 vojáků zemí Commonwealthu a Nizozemska, kteří coby japonští váleční zajatci budovali barmskou železnici.
Tham Krasae (Thamkra Sae) je jedním z nejikoničtějších míst na Železnici smrti! Nachází se mezi stanicemi Wang Pho a Nam Tok, asi 55 km od Kanchanaburi (téměř u konce celé trasy). Železniční trať tady vede podél útesu a jeskyní Tham Krasae. Pod sebou máte řeku Khwae Noi a je to opravdu nesmírně působivý pohled! Vlak tady jede velmi pomalu a budete mít skvělý výhled na celou stavbu. Mostní konstrukce je dřevěná a původní, postavená válečnými zajatci během druhé světové války. Po kolejích se můžete projít, jen si dejte pozor na projíždějící vlak (jezdí tady jen pár denně :D) a ať nespadnete dolů. Navštivte také jeskyni Tham Krasae, vstup je zdarma a je tam zlatá socha Buddhy. Není to úplně epická jeskyně, ale je to hezké místo a po cestě.
Hellfire Pass (Pekelný průsmyk) byl jedním z nejobtížnějších úseků železnice. Dělníci zde museli ručně vytesávat skálu a pracovali často pouze za svitu pochodní. Mnoho z nich zde zahynulo a místo se stalo symbolem nelidského zacházení. Zde se připravte na trek a vyhraďte si ideálně celý den.
Sai Yok Noi Waterfall – vodopád v cílové stanici. Dostanete se tam tuk tukem za pár korun anebo můžete jít pěšky. Není tam ani žádné vstupné. Na zchlazení ideál.
Jeden den z Bangkoku na otočku
Pokud se rozhodnete pro tuhle variantu, tak vás čeká hodně dlouhý den. Musíte odjet ranním vlakem ze stanice Thonburi v 7:45. Příjezd do cílové stanice je ve 12:05, tam vystoupíte a pojedete zpět následujícím vlakem ve 13:00 s příjezdem do Bangkoku v 17:40. Projedete celou železnici, ale prakticky toho moc neuvidíte. Budete mít možnost kdekoliv po cestě vystoupit (nebo dojet až do cíle), ale musíte jet povinně zpět tím následujícím vlakem, další vás totiž do Bangkoku už nesveze. Pokud tedy chcete udělat na trase více zastávek, tak je pro vás tahle varianta nevhodná. Pokud máte málo času a chcete si jen užít jízdu vlakem, pak je to super.
Výlet s noclehem
Tohle už je lepší varianta. Z Bangkoku můžete vyrazit opět v 7:45 ráno, anebo až odpoledne ve 13:55 s tím, že druhý den věnujete objevování. Přespat se dá ideálně ve městě Kanchanaburi.
Náš itinerář:
- Odjezd z Bangkoku 7:45, lístek jsme si koupily až do cílové stanice Nam Tok s tím, že půjdeme na vodopády, ale po cestě jsme se rozhodly vystoupit už na Tham Krasae, protože nás místo neskutečně ohromilo (a dobře jsme udělaly).
- Příjezd do Tham Krasae v 11:38
- Prošly jsme si celý viadukt po železnici, navštívily jeskyni a počkaly na vlak do Kanchanaburi
- Vlak odjíždí 13:30 a do Kanchanaburi jsme dorazily ve 14:43
- Prošly jsme si obří muzeum JEATH WW2 Muzeum, daly rychlý oběd a zamířily na most přes řeku Kwai
- V 16:21 tady projíždí vlak z Bangkoku, takže jsme si přešly most skoro celý, abychom viděly krásně řeku a blížící se lokomotivu před námi
- Následně jsme prošly zbytek míst v Kanchanaburi, kde jsme se ubytovaly
Jízdní řády
Thon Buri – Nam Tok
| Stanice | Vlak 485 | Vlak 257 | Vlak 259 |
| Thon Buri (Bangkok) | – | 7:45 | 13:55 |
| Taling Chan Junction | – | 7:57 | 14:09 |
| Sala Ya | – | 8:18 | 14:28 |
| Nakhon Pathom | – | 8:58 | 15:03 |
| Nong Pla Duk Junction | – | 9:21 | 15:22 |
| Kanchanaburi (město) | 6:02 | 10:30 | 16:21 |
| Saphan Kwaae Yai (Most přes řeku Kwai) | 6:07 | 10:37 | 16:28 |
| Saphan Tam Krasae (Viadukt) | – | 11:38 | 17:46 |
| Nam Tok (vodopády) | 8:00 | 12:05 | 18:15 |
Nam Tok – Thon Buri
| Stanice | Vlak 260 | Vlak 258 | Vlak 486 |
| Nam Tok (vodopády) | 5:20 | 13:00 | 15:30 |
| Saphan Tam Krasae (Viadukt) | 5:49 | 13:28 | – |
| Saphan Kwaae Yai (Most přes řeku Kwai) | 6:59 | 14:34 | 17:21 |
| Kanchanaburi (město) | 7:05 | 14:43 | 17:28 |
| Nong Pla Duk Junction | 8:03 | 15:51 | – |
| Nakhon Pathom | 8:24 | 16:24 | – |
| Sala Ya | 9:03 | 17:02 | – |
| Taling Chan Junction | 9:21 | 17:26 | – |
| Thon Buri (Bangkok) | 9:35 | 17:40 | – |
Deny & Carol 
Napsat komentář