Existují místa, která si vás nezískají pohodlím, ale tím, že vás lehce vyvedou z rovnováhy. Caminito del Rey je přesně takové. Úzká stezka přilepená ke kolmým stěnám kaňonu, vysoko nad řekou, byla dlouhá léta považována za nejnebezpečnější chodník světa. Dnes je bezpečná, precizně zrekonstruovaná a jde o jeden z nejlepších zážitků v Andalusii.
Původní stezka
Na přelomu 19. a 20. století vznikl projekt hydroelektrárny u města El Chorro. Řeka Guadalhorce se tu hluboko zařízla do vápencových skal a vytvořila dramatickou soutěsku, která byla ideální pro výrobu energie – ale extrémně obtížná pro pohyb lidí. Inženýři potřebovali způsob, jak se dostat ke stavbě přehrady, kanálů a potrubí. A tak vznikla údržbová stezka připevněná ke skalní stěně. Byla úzká, jednoduchá, bez zábradlí, vyrobená z betonu a ocelových nosníků. Sloužila výhradně pracovníkům elektrárny – nikdo tehdy netušil, že se jednou stane legendou. Jméno Caminito del Rey – Králova stezka – přišlo až později. V roce 1921 po ní prošel španělský král Alfonso XIII., když přijel slavnostně otevřít přehradu Conde del Guadalhorce. Média si jméno rychle osvojila a z technické cesty se stala „královská“.
Po desetiletí sloužila stezka svému účelu. Jakmile ale technici přestali trasu pravidelně udržovat, začala se pomalu rozpadat. Beton praskal, železné nosníky rezivěly, části chodníku se drolily a mizely. Zůstaly jen úzké římsy, někde sotva pár desítek centimetrů široké. Navzdory oficiálním zákazům se na Caminito del Rey začali vydávat dobrodruzi, horolezci, fotografové i lidé hledající extrémní zážitek. Nebylo tu žádné jištění, žádné zábradlí, žádná kontrola. Jen skála, výška a chyba, která neměla druhý pokus. V přelomu tisíciletí se stezka dostala na titulní stránky médií kvůli několika smrtelným nehodám. Po roce 2000 byl vstup oficiálně uzavřen, přesto tam lidé dál ilegálně lezli. Caminito se stalo symbolem extrému, který byl krásný i děsivý zároveň.
Jak se z ruin stala bezpečná legenda
Zlom přišel až ve chvíli, kdy se Andalusie rozhodla, že místo nechce nechat chátrat – ani zakázat navždy. V letech 2014–2015 proběhla kompletní rekonstrukce stezky, která byla technicky mimořádně náročná. Nový chodník byl postaven nad původní trasou, kotvený přímo do skály pomocí ocelových prvků. Dřevěné lávky, ochranná zábradlí, bezpečnostní sítě a kontrolovaný vstup proměnily Caminito v moderní, ale stále velmi autentický zážitek. Původní betonová stezka zůstala místy viditelná pod vámi – jako tichá připomínka minulosti.
Caminito del Rey
Cesta od parkoviště na začátek stezky vede jeskyní a poté hezkou lesní cestičkou přibližně 1,5 km. Poté vás čeká samotná stezka Caminito del Rey, která měří přibližně 5 km. Po zakončení není parkoviště a autobusová stanice hned u východu, ale musíte ujít ještě necelý 1 km.
Nejde o fyzicky náročnou túru v klasickém smyslu – terén je většinou mírný a převýšení relativně malé. To, co ale unavuje nejvíc, je soustředění. Neustále vnímáte výšku, prostor, zvuky větru a vody pod sebou. Celý přechod zabere většině lidí 3–4 hodiny, včetně zastávek na focení a pozorování krajiny. A věř, že zastávek bude hodně.
Největším zážitkem není jeden konkrétní bod, ale proměna krajiny. Stezka vás postupně provede třemi soutěskami – Gaitanejo, Gaitanes a Hoyo – a každá má jiný charakter.
Zpočátku jdete mezi skalami, které jsou blíž u sebe, světlo je filtrované a vzduch chladnější. Postupně se kaňon otevírá, stěny se zvedají do výšky a pod vámi se objevuje tyrkysová řeka Guadalhorce. V některých místech se skály rozestupují tak dramaticky, že máte pocit, jako byste kráčeli uvnitř obrovské kamenné katedrály. Uvidíte dravé ptáky kroužící nad hlavou, kozorožce na římsách, kde byste nečekali život, a vegetaci, která se doslova drží skály zuby nehty.
Jedním z nejsilnějších momentů celé trasy je skleněná vyhlídka, která vás doslova postaví nad prázdno. Není velká, není okázalá – a právě proto funguje. Stačí pár kroků a máte pocit, že se vznášíte. Nikdo vás nenutí se dívat dolů. Ale skoro každý to udělá. Následně zavěšený most nad kaňonem!
Užitečné tipy!
Caminito del Rey není místo na improvizaci. Lístky je nutné rezervovat dopředu, někdy i týdny. Ideální je jaro nebo podzim, kdy není extrémní horko. V létě dokáže slunce mezi skalami pořádně zatopit. My jsme si Caminito prošly ve vánoční svátky a bylo tam skvěle.
Pohodlné boty nejsou doporučení, ale nutnost. Stejně tak voda, kterou si koupíte jen u vchodu a východu. Batoh mějte malý, volné předměty dobře zajištěné – vítr si s nimi rád hraje.
Parkování je možné u Restaurante El Kiosko nebo El Mirador, místa jsou samozřejmě omezená. Přijely jsme v 10:00 a už bylo plno. V okolí můžete stát ZDARMA podél silnice. Případně je veliké parkoviště u Reception Center, ale budete se muset nechat svézt autobusem ke vchodu na Caminito a pak i od východu na parkoviště.
Shuttle bus jezdí ve směru: Východ Caminito del Rey – parkoviště u Reception Center – parkoviště u restaurací nahoře a zase zpět. Jízda stojí 2,5 eura. Dá se platit pouze hotově! Jízdenky se prodávají u východu Caminito v budce u silnice, pak se zařadíte do fronty. Pokud nastoupíte na jiné zastávce, tak se platí přímo řidiči v autobuse.
U vchodu na Caminito si půjčíte zdarma helmu, dostanete síťku na vlasy, můžete si tam odskočit na toaletu nebo koupit nápoje a jídlo. U východu se helma vrací zpět. Je tam spousta možností občerstvení. Pozor – na stezce není obchod ani toaleta:)
Deny & Carol 
Napsat komentář