Stopování je pro někoho přežitek devadesátek, pro jiného sport pro odvážné, pro naše rodiče důvod k lehké srdeční arytmii – a pro nás zajímavý způsob cestování. Tenhle článek je o tom, jak jsme stopovaly v zahraničí, kde je stopování radost a kde naopak hodně špatný nápad. A hlavně: jak to dělat bezpečně, s rozumem a úsměvem.
Obsah:
Proč stopovat?
Je to zdarma! Ano, fakt zdarma. Pokud cestujete low-cost, tak ušetříte. My se snažíme vždy na dopravě podílet, takže nabízíme peníze na benzín. Většina lidí je zpravidla nepřijme. Třeba v Kostarice byly oblasti, kde si řidiči za stop automaticky říkali o peníze, takže takové taxi.
Je to zajímavý sociální experiment. Kdo zastaví, v jaké zemi a kde vůbec? Zastaví samotná žena řidička? Zastaví vám řidič s plným autem? A co kamion?
Je to jazykový kurz zdarma. My jsme po pár jízdách zjistily, že s naší španělštinou alá Duolingo moc nepochodíme.
Trénujete intuici a odhad na lidi.
A hlavně – je to příběh. Nikdo si nepamatuje, že jel autobusem z bodu A do bodu B. Ale budete si pamatovat řidiče a jejich příběhy.
Kde je stopování radost a kde problém?
Existují země, kde je stopování skoro národní sport. Řidiči jsou zvyklí, berou stopaře jako součást krajiny a často vás vezmou jen proto, že by se jinak nudili.
- 🥝 Nový Zéland
- ❄️ Island (jen silniční provoz je minimální :D)
- 🏔️ Norsko (Norové jsou introverti, asi si moc nepokecáte)
- 🍁 Kanada
- 🏔️ Gruzie
- ⛰️ Arménie
Cedule s cílem fungují skvěle. Jinak doporučujeme českou vlaječku. Většina lidí ji nezná, tak třeba zastaví a zeptají se odkud jste :D)
V rámci Evropy je stopování obecně legální (mimo dálnice a jejich nájezdy) a relativně bezpečné. Ne všude je stopování legální nebo bezpečné. Někde je to přestupek, jinde vám hrozí pokuta – a někde mnohem víc.
- Spojené arabské emiráty – V SAE je stopování oficiálně zakázané. Hrozí pokuty a policie to může řešit poměrně přísně. Nezkoušely jsme. A ani to nedoporučujeme.
- Omán – Podobná situace jako v SAE – zákony stopování zakazují a může to být považováno za narušení veřejného pořádku.
- Saúdská Arábie – Tady opravdu ne. Jednak právní riziko, jednak bezpečnostní a kulturní specifika, zvlášť pro dvě ženy. Stopování v této zemi je velmi špatný nápad.
- Singapur – Technicky vzato je stopování silně regulované a můžete narazit na problém, zejména pokud byste stáli na nevhodném místě.
- Spojené státy americké – Tady je to komplikované – zákony se liší stát od státu. Někde je stopování legální, jinde zakázané, často nesmíte stát u dálnice. Navíc kulturně už to není tak běžné jako dřív.
Jak stopovat bezpečně
Intuice je víc než plán – pokud vám něco nesedí, nejezděte. I kdyby pršelo. I kdyby byla tma. I kdyby to byl poslední člověk na světě.
Fotka SPZ – Před nástupem si nenápadně vyfoťte značku a pošlete ji kamarádovi. Dneska to jde rychle a je to obrovská pojistka.
Batohy mějte u sebe, ne v kufru (pokud to není nutné).
Nikdy nepijte s řidičem, kterého neznáte. Ani „jen panáčka na zahřátí“.
Ujasněte si, kam jedete. Pokud řidič začne během cesty měnit plán bez vysvětlení – zbystřete.
Stopování po tmě dramaticky zvyšuje riziko. Viditelnost je horší a i vy méně čtete situaci.
Pokud řidič zastaví a vyhodnotíte si, že s ním jet raději nechcete, tak se zeptejte kam jede a odpovězte „škoda, my chceme zrovna jinam..“ např. musíte hned sjet ze silnice.
My často jezdíme na otevřené korbě auta. Když nemluvíme třeba thajsky, tak na sebe s řidičem nemusíme hloupě koukat a je to kapku bezpečnější.
Nestůjte těsně za zatáčkou, před zatáčkou, u nájezdu na dálnici nebo uprostřed metropole. Vyberte si místo, kde se dá bezpečně zastavit. Řidič vám bohužel opravdu nezastaví před zatáčkou v silném provozu.
Když jsme otočily roli 🚗
Jednoho dne nám došlo, že karma má ráda rovnováhu. Tolikrát nám někdo zastavil, tolikrát nás někdo vzal dál, než potřeboval jet… že jsme si řekly: OK. Teď jsme na řadě my. A víte co? Je to úplně jiný sport.
Jedeš si, posloucháš podcast, řešíš život. A najednou u silnice stojí kluk s cedulí „kamkoliv“. Zastavíš. A během deseti minut víš, že jde pěšky přes půl Evropy, studuje filozofii a právě má čerstvě po rozchodu. Stopař je příběh. Když stopuješ, věříš lidem. Když bereš stopaře, dáváš důvěru. Je to malý akt víry v lidstvo. A upřímně? Dlouhé přejezdy jsou nuda. Uteče to rychleji.
Bezpečnost je samozřejmě na prvním místě, takže nebereme víc lidí, než je bezpečné. Nedáváme nikomu osobní adresu ani detailní plány. Pokud něco nesedí během jízdy, je dobré zastavit na veřejném místě a rozloučit se.
Stejně jako když jsme stály u silnice my, i tady hraje hlavní roli intuice. Sledujeme řeč těla, jestli je člověk v klidu. Je střízlivý? Je to stejné jako při stopování – důvěra ano, naivita ne. Jednou jsme nezastavily. A bylo to správné rozhodnutí. Není povinnost vzít každého. Stejně jako není povinnost nastoupit do každého auta.
Naše zážitky ze stopování
USA 🇺🇸
Náš první stop! Orlando, autobusová stanice a zjištění, že jsme si zabookovaly hotel 30 km daleko (americké vzdálenosti, ach jo..) a nejede tam žádná MHD. Stopnuly jsme postarší paní a divily se, že opravdu zastavila (tehdy) 4 holkám s obrovskými batohy. Byla to velmi hezká cesta, paní se za nás na závěr pomodlila 😃
O dva dny později jsme si v Orlandu stoply samotný autobus. Řidič nám řekl, že až skončí jeho šichta, tak nás sveze kam potřebujeme. Vozily jsme se s ním asi 30 minut busem a pak nás odvezl až k ubytování.
Ve Filadelfii jsme měly problém s ubytováním (respektive tam žádné nestálo..). Byly jsme uprostřed velmi chudé čtvrti a přemýšlely jsme co budeme dělat. Na konec nás do nového ubytování odvezli dva nabušení chlápci typu gangster :D)
Dokonce se nám podařilo stopnout auto i v New Yorku. V tak velké metropoli to nedoporučujeme, ale nás dva japonci svezli asi 25 bloků.
V Yosemite NP jsme vzaly našeho prvního amerického stopaře. Chlápek byl na 10-denním treku a potřeboval se dostat zpět k autu asi 50 km. Super pokecík!
Mexiko 🇲🇽
Svezl nás řidič kamionu. Když jsme viděly, že zastavil zrovna kamioňák, tak jsme úplně nadšené nebyly, ale na konec to bylo super. Jel sice rychlostí 25 km / hod, ale skvěle se s ním povídalo česko-španělsky a ukázal nám všechny retro čudlíky.
O pár dnů později jsme se svezly přímo v nákladním prostoru kamionu. Když nám chlápek pomohl nahoru, tak jsme si naplno neuvědomily důsledky. Trošku jsme se opotily když nás zavřel uvnitř. Byla tam tma, dovnitř prosvítal jen úzký paprsek slunce škvírami mezi plachtami, kolem nás spousta beden. Drze jsme jednu otevřely jestli tam nenajdeme ruce nebo nohy, ale našly jsme jen ostřikovače, které vezli na benzínu. Pak nám chlápek pomohl zase dolů :D)
Po pár týdnech nám pro změnu zastavila rodinka (maminka, tatínek, babička), kteří si s námi celou cestu nadšeně povídali o Česku.
El Salvador 🇸🇻
V El Salvadoru nás svezl manželský pár na korbě auta. Byl to jeden z nejlepších zážitků Salvadoru. Typicky místní :).
Panama 🇵🇦
V Panamě nás svezlo plné auto lidí. Konkrétně už v tom mini osobáčku seděli 3 dospělí a 2 děti. Babička si vzala vnoučky na sebe a nás nechali sednout vedle. Cesta to nebyla úplně pohodlná, ale byla zajímavá!
V národním parku nás chytnul obrovský liják. Dostaly jsme se k východu a začaly stopovat do města. Svezli nás dva cizinci v pronajatém autě 😃
Ekvádor 🇪🇨
Trekování v NP Cajas v Ekvádoru se nám trošku vymklo z kontroly. Ztratily jsme se kvůli špatnému značení a neexistujícímu signálu. Po pár hodinách jsme se dostaly na hlavní silnici u parku úplně mimo civilizaci. Po dvaceti minutách projelo první auto a naštěstí nám řidič zastavil. Učil nás základy španělštiny a hodně ho zajímalo české pivečko.
Argentina 🇦🇷
V Puerto Iguazú nás svezla maminka s malou dcerkou. Neměly jsme tehdy kvůli inflaci vybraná žádná argentinská pesa, takže jsme byly fakt vděčné.
Maroko 🇲🇦
Hned po příletu do Agadiru jsme potkaly na letišti chlápka, který nám nabídnul, že nás sveze do centra města, ať se nemusíme kodrcat autobusem. Trošku jsme zbystřily, přeci jen jsme do Maroka přiletěly před chvílí. Na konec jsme kývnuli a do dnes udržujeme kontakt.
Řidič „taxi“ dodávky nás odvezl na autobusovou stanici. Naučil nás pár arabských slov, která se nám v dalších dnech hodila.
Thajsko 🇹🇭
UBERem jsme se dostaly pár desítek km od Chiang Mai ke krásnému chrámu. Bohužel zpět už žádný UBER nejel 😃. Nikdo pro nás nechtěl přijet, protože to jejich auta na vysoký kopec nebyla schopna vyjet 😃. Po půl hodině jsme začaly stopovat a zastavil nám hned první řidič, který nás svezl na korbě auta do města.
Slovensko 🇸🇰
Na Slovensku nás přepadla šílená sněhová vánice. Přišly jsme na autobusovou zastávku 10 minut před příjezdem autobusu, ale ten nikde. Čekaly jsme 20 minut a pořád nepřijel. Byla tma, sníh padal o sto šest a auta jezdila jedno za druhým. Začaly jsme stopovat, ale neúspěšně. Bohužel nám situace nepřála, my samy bychom v takovém počasí také nezastavily.
Druhý den jsme stopovaly znovu. Ani teď nám auta nestavěla. Poštěstilo se po velmi dlouhé době a svezl nás Polák.
ČR 🇨🇿
Potřebovaly jsme se dostat z Beskyd na vlakovou stanici. Bylo krásné letní počasí, dobrá viditelnost, ale nikdo ne a ne zastavit. Kolem nás projel cyklista se super hláškou, že by nás vzal na řidítka, ale ve třech to nedá. Na konec zastavil mladší kluk, který nás na nádraží svezl. Po cestě jsme si povídali, proč Češi dnes už tolik nestaví. My jsme se zapřísáhly, že až budeme mít auto, budeme stavět!
Náš první stopař, kterého jsme svezly, byl byl 17-letý kluk z Plzně, který poprvé v životě stopoval. Kruh se uzavřel. Řekl si, že se projede o víkendu do Prahy na výlet, tak jsme ho svezly do centra.
V menší vesničce u Prostějova jsme zastavily starší paní, která stopuje už přes 50 let! Její příběhy byly neskutečné. Jela spoustou luxusních aut, ale i traktorem, nebo na motorce. Bavila nás svými příběhy asi hodinu jízdy. Stopuje takhle každý den.

Napsat komentář