Mikulov za nás vždy působil jako hraniční město s Rakouskem, kde se staví na poslední nákup, kávu a případně čerpací stanici. Ale to jsme se spletly! Realita úplně předčila naše očekávání. Vinice kam se podíváš, západy slunce jak z Pinterestu, skvělé jídlo, hodně vína a super vibe. Jestli hledáte místo na víkend, kde si odpočinete, dobře najíte a ještě si odnesete hromadu zážitků, čtěte dál!
Bydlení s výhledem na vinice
Ubytovaly jsme se v Hotelu Ryzlink a přesně tohle byl ten typ ubytování, kdy si přejete se někdy zase vrátit. Moderní, čistý, žádný kýč a hlavně obrovské plus. Pohled přímo na vinice. Ráno jsme otevřely okno, lehly si na lehátka na terase a jen si užívaly výhled na Svatý kopeček.
Snídaně nás nadchla – žádná nuda, ale kvalitní výběr, dobrá káva a klidná atmosféra. Carol tam objevila salát s lososem (oujééé) a Deny zase chia jogurt. Znáte něco lepšího na start dne? Ještě jsme si jako bonus lehly do houpacích sítí před hotelem. Obrovská travnatá plocha je jak dělaná pro badminton. Nechybí tam ani dětské hřiště, takže víte kam odložit své ratolesti.
Po celodenním chození jsme skončily ve wellness. Skvělý moment, kdy člověk krásně zpomalí. Vinná a finská sauna, vinné lázně a venkovní vířivka s výhledem. Co víc si přát? Nic. Jen krásnou relaxační místnost – a tu jsme také dostaly. Vinná lázeň byla naše premiéra, máme za sebou jen pivní lázně. Každopádně moc krásně voněla a teplota nám vydržela snad 40 minut. Není to obří wellness centrum, ale komorní a velmi útulné.
Večeři jsme si daly v restauraci Ryzlink a tady to bylo ještě o level výš. Když jsme kolem 19:00 dorazily, nečekaly jsme tak plnou restauraci se skvělou atmosférou. Po dlouhé době jsme si daly tatarák (tady servírují spolu s chipsy, perfektní kombo!) a výběr sýrů a uzenin. Všechno krásně naservírováno. No a k sýrům a uzeninám se samozřejmě skvěle hodí víno, takže jsme si zvolily polosuché (a s nejvyšším obsahem cukru 😁), které bylo skvělé!
Mikulovské must-see
Malebné uličky, barevné domy, výhledy na vinice a do toho ten obrovský zámek nad městem. Všechno působí klidně, ale zároveň živě. Mikulov je navíc dost kompaktní, takže jsme ho zvládly projít pěšky. Stačí se jen ztratit v uličkách a narazily jsme na kavárny, vinotéky nebo výhledy, kde jsme se jen kochaly. Zámek je samozřejmě základ. Dominanta tyčící se nad městem a je vidět skoro odkudkoliv. Stojí za to – už jen kvůli výhledům na okolí.
V přírodní rezervaci Turold nad Mikulovem je krásná jeskyně Na Turoldu. Cesta nahoru je fajn procházka. Samotná jeskyně je tvořena vápenci a má hodně úzké chodby, nízké stropy a takový trochu „dobrodružnější“ vibe. Navíc je tam celoročně chladno, takže ideální únik v horku. Za nás super zpestření. V jeskyni je asi 300 schodů, přibližně 8 stupňů a asi 95% vlhkost vzduchu.
Pak jsme si daly výšlap na Svatý kopeček. Není to žádná túra na půl dne, spíš příjemná procházka do kopce. Nahoře vás čeká jeden z nejhezčích výhledů na Mikulov – město, vinice a Pálava v pozadí.
Lom na Janičově vrchu
Tohle místo nás fakt překvapilo. Janičův lom vypadá spíš jako někde u moře než na jižní Moravě. Tyrkysová voda, bílé vápencové stěny a kolem klid. Ideální na krátkou zastávku, focení nebo jen chill. Plavání je povoleno na vlastní zodpovědnost a od června do září je vstup regulován – max. 100 osob, vybírá se vstupné a hlavně platí zákaz používání opalovacích krémů a olejů. My jsme si sedly, daly svačinu a užily si to místo. Je to kousek od hotelu (asi 2 km chůzí) a vyplatí se sem zajít. Můžete se dostat i na vyhlídku odkud uvidíte krásně celý lom, je to trošku makačka, ale oceníte to.
Hranice s Rakouskem
Sousoší Rodina stojí kousek od Mikulova směrem na Březí, přímo mezi vinicemi, takže už jen ta poloha je dost fotogenická. My jsme tohle místo našly náhodou, ale dost nás zaujalo. Jde o moderní sochu, která zobrazuje rodinu – jednoduché tvary, žádné zbytečné detaily, ale přesto to má docela silnou atmosféru. Není to klasická památka, kam by proudily davy lidí, spíš taková klidná zastávka po cestě. Přímo na česko-rakouských hranicích. My jsme tam chvíli poseděly, koukaly po vinicích a daly si pauzu.
Děvičky (zřícenina hradu)
Tady se připravte na trochu pohybu. Výšlap na Děvičky (CHKO Pálava) není úplně na podpatky, ale zvládne ho každý, kdo má aspoň trochu kondičku. Trasa vede přes vinice a už cesta stojí za to. Zřícenina samotná tady stojí už od středověku, to je docela cool! Žádné velké úpravy, spíš autentické místo s historií. A ten výhled? Vidíte Pálavu, vinice i okolní krajinu široko daleko. Za nás jeden z top spotů.
Dolní Věstonice
Dolní Věstonice jsou taková klidnější zastávka. Malá obec, ale s obrovským historickým významem. Právě tady byla nalezena slavná Věstonická venuše – nejstarší keramická soška na světě, která byla objevena teprve v minulém století. Na výšku má něco kolem 11 cm a uložili ji do muzea v Brně. Ve Věstonicích najdete obrovskou sochu s hezkým posezením. Je to taková hezká zastávka na zpestření a zavzpomínání na hodiny dějepisu.
Kolem se rozpíná Věstonická nádrž a první, co nás zaujalo, byl ten obrovský prostor vody a úplné ticho. Tahle nádrž je součástí Novomlýnských nádrží a na rozdíl od těch ostatních se tu nekoupe – je chráněná hlavně kvůli přírodě a ptákům. Má to ale i trochu silnější příběh. Kvůli výstavbě nádrže totiž zmizela celá obec Mušov, která je dnes pod vodou. Takže když se na tu hladinu díváte, víte, že pod vámi je vlastně historie – a to tomu místu dává úplně jiný vibe.
Food stops: Moji & Momo
Moji jsme si zamilovaly hned! Udělají vám tady brunch, kvůli kterému si rádi přivstanete. Ale nemusíte! Brunch je možné objednat ve všední dny do 12:30 a o víkendu dokonce do 14:00. Moji je ten typ kavárny, kde je vidět, že si na tom dávají záležet. A plná kavárna lidí je toho důkazem. Není to žádná rychlovka pro turisty, ale poctivá práce s jídlem. Snídaně tady berou fakt vážně. Dělají je ze sezónních surovin, hodně si hrají s chutěmi (třeba fermentace, různé kombinace) a všechno chutná tak nějak „jinak, ale skvěle“. A navíc menu není stejné, ale mění se podle sezóny, takže se můžete zastavit při každé návštěvě Mikulova.
Moji není jen o jídle. Kafe mají z výběrových zrn od pražírny z Hodonína, takže žádné no-name.
A pak matcha v Momo. Pokud jste cestovali po Japonsku, tak vám matcha určitě není cizí.. A možná jste na ní i závislí 😁. Zavzpomínaly jsme, skoro ukápla slzička, hlavně když jsme si prohlížely japonské obrazy. S trochou nostalgie jsme si vypily úžasnou matchu. Zvolily jsme white chocolate cloud matcha a strawberry matcha.
Sirupy i dezerty jsou z domácí výroby a jsou fantastické! Zlákaly jsme se na borůvkový nepečený cheesecake a k tomu ještě mangový. Malinová limonáda nás také nadchla. Dezerty jsou lehké, žádné těžké dorty.
Momo je ideální zastávka během dne, když už máte nachozeno a chcete si sednout na něco sladkého. Stojí přímo na náměstí, takže máte výhled na celé dění kolem. Nabízejí matchu, dezerty a celkově dost širokou nabídku až po zmrzlinu. Můžete si sednout ven nebo dovnitř, dát si něco malého a jen tak chillovat. Je to trochu jiný vibe než Moji – více v centru dění na náměstí.
Za nás ideální kombinace: na brunch kolem poledne do Moji, v pozdější odpoledne na dezertík nebo matchu v Momo. A máte vyřešeno!
Jestli hledáte místo na víkend, kde se dobře najíte, napijete a zároveň něco uvidíte, Mikulov je sázka na jistotu. Není to přeplácané, všechno je blízko a ten vibe je prostě jiný než ve velkých městech. My už teď víme, že jsme tam nebyly naposledy.
Napsat komentář