Wild Atlantic Way: od majáků po vodopády 🇮🇪

Překročily jsme hranici ze Severního Irska do Irské republiky a okamžitě jsme pocítily změnu tempa. Hrabství Donegal na nejslavnější irské pobřežní trase Wild Atlantic Way je přesně tím místem, kde civilizace zpomalí a slovo přebírá syrová, nespoutaná příroda. Objevily jsme krajinu opuštěných pláží, vichrem ošlehaných útesů, tajemných zřícenin v údolích a vodopádů, u kterých nepotkáte jediného turistu.

Bělostný maják na útesu a „karibská pláž“ na severu

Dlouho jsme řešily, jestli se nám zajížďka na úplný severní cíp poloostrova Fanad vyplatí. Přece jenom to znamenalo sjet z hlavní trasy a proplétat se kilometry úzkých, klikatých silniček, kde se dvě auta sotva vyhnou. Ale jakmile se před námi zničehonic vynořil maják Fanad Head Lighthouse, všechny pochybnosti okamžitě vyprchaly. Tento ikonický sněhobílý maják z roku 1817 stojí na masivních černých čedičových skálách, do kterých se s obrovskou silou opírají temně modré vlny Atlantiku.

Vstupné do celého areálu vyjde na zhruba 12 euro a parkování je bezplatné

Vítr tu opíral do zad tak silně, že jsme se do něj mohly téměř opřít, a ve vzduchu byla cítit slaná mořská pěna. Prošly jsme se po zelených travnatých výchozech kolem majáku a v úžasu sledovaly, jak se divoký oceán střetává s pevnou skálou. Je to jedno z těch míst, kde se okamžitě cítíte neuvěřitelně živí a malí proti síle přírody. Pokud se stejně jako my ptáte, zda ta zajížďka stojí za to – věřte nám, že bez Fanad Head by váš výlet po Donegalu nebyl kompletní.

Jen o čtrnáct kilometrů jižněji na stejném poloostrově nás čekal naprostý vizuální šok – Ballymastocker Strand (Portsalon Beach). Z vyhlídky nad zálivem Lough Swilly vypadá tato pláž jako vystřižená z pohlednice z Karibiku, jen v mírně chladnějším vydání. Obrovský, několik kilometrů dlouhý srp zlatavého písku se pozvolna noří do průzračně tyrkysové vody a ze všech stran je obklopený zelenými kopci. Zuly jsme boty, vyhrnuly nohavice a proběhly se po jemném písku v ledovém příboji.

Mystické ticho pod horou Mount Errigal

Z pobřeží jsme zamířily víc do vnitrozemí, kde se krajina proměnila v dramatickou horskou divočinu. Nad obzorem se začala tyčit majestátní křemencová hora Mount Errigal se svým ostrým špičatým vrcholem a přímo pod ní, v tajemném údolí Poisoned Glen, se ukrývá jeden z nejfotogeničtějších koutů celé oblasti – opuštěný kostel Old Church of Dunlewey.

Tento kostelík byl postaven v roce 1830 z čistě bílého mramoru a žuly, ale dnes z něj zůstaly jen obvodové zdi a vysoká věž bez střechy. Když jsme k němu přicházely po zelené louce, vládlo v celém údolí až posvátné, pohlcující ticho, které přerušovalo jen bečení ovcí a šumění větru v lese. Procházet se uvnitř prázdné lodi kostela, kde místo stropu vidíte nebe a skrze prázdná gotická okna se díváte na monumentální úbočí hory Errigal, v nás zanechalo neuvěřitelně silný zážitek.

Skalní brána Crohy Head Sea Arch

Po chvíli rozjímání v údolí jsme se vrátily zpět k pobřeží u městečka Dungloe, abychom našly místo, které na běžných turistických mapách téměř nenajdete – skalní bránu Crohy Head Sea Arch. Cesta k ní vede po neoznačené silničce na samém okraji útesů, kde nepotkáte žádná autobusy s turisty ani cedule s ikonkami. Sledovaly jsme jen souřadnice v telefonu a podle šumu moře se vydaly pěšky dolů po travnaté pěšině vedoucí ke skálám.

Dole se před námi otevřel neskutečný pohled. Z divokých vln oceánu vyčnívá obří přírodní skalní útvar. Stály jsme na kamenitém břehu, vlny stříkaly jen pár metrů od nás a my jsme si plnými doušky užívaly ten pocit, že jsme objevily tajný klenot Irska. Žádné zábradlí, žádné vstupné, jen my čtyři, nespoutaný Atlantik a přírodní architektonický zázrak.

Vodopádové finále jižního Donegalu

Náš přejezd jižní částí hrabství směrem k hranicím s hrabstvím Sligo patřil vodnímu živlu. Naší první zastávkou byl vodopád Assaranca Waterfall nedaleko malebné řemeslné vesničky Ardara. Tento vodopád má jednu obrovskou výhodu – nachází se přímo u silnice, takže k němu nemusíte absolvovat žádný náročný trek. Voda se tu v širokých, hřmících kaskádách valí po bujně zalesněné skalní stěně porostlé zářivě zeleným mechem a padá do malé tůně pod námi. Vzduch kolem byl plný jemné vodní mlhy, která nás příjemně osvěžila, a my si udělaly rychlou pauzu na čaj z termosky s výhledem na tuto hučící přírodní nádheru.

Poslední tečkou za naším putováním po Donegalu byla návštěva skrytých kaskád na řece Owenwee (Owenwee River Waterfalls) nedaleko rybářského přístavu Killybegs. Tato řeka protéká divokým, mechovým údolím a na svém toku vytváří sérii průzračných vodopádů a hlubokých tůní obklopených prastarými stromy. Procházka podél bublající vody v naprostém stínu lesa byla dokonale uklidňujícím závěrem celé naší jízdy po hrabství Donegal.

Natankovaly jsme plnou nádrž, v autě pustily další oblíbený playlist a s nadšením se vydaly dál na jih – vstříc stolovým horám a mytickým krajinám hrabství Sligo!

Holky cestovatelky

Komentáře:

  1. […] Oblast Donegal – 2 dny […]

Napsat komentář