Pokud ostrov opustíte, aniž byste nahlédli do jeho samotného srdce, uteče vám ten nejsilnější, nejhlubší a nejjiskřivější příběh, který tento ostrov vypráví. Vítejte v Nikósii – v místě, které drží jeden fascinující a zároveň mrazivý světový unikát: je to poslední rozdělené hlavní město na světě.
Zatímco Berlín před desetiletími svou zeď strhl, v Nikósii protíná historické jádro takzvaná Zelená linie (Green Line) – protínající se pásmo nikoho pod správou OSN, lemované ostnatým drátem, zátarasy z barelů s pískem, strážními věžemi a vojáky. Stačí udělat pár kroků přes pěší hraniční přechod a během deseti sekund se ocitnete v úplně jiném světě. Z řecko-kyperského evropského moderního města plného stylizovaných kaváren vklouznete přímo do orientálního bazaru, kde to voní kávou, čerstvým kebabem a z vysokých minaretů se do stran rozléhá volání.
Příběh jednoho města
Než se vydáte do uliček, je potřeba pochopit, proč Nikósie vypadá tak, jak vypadá, a proč vás při čtení map možná trochu zamotá její pojmenování. V mapách, letenkách a oficiálních dokumentech narazíte na dva názvy:
Lefkosia (Λευκωσία): To je původní řecký název města, který v překladu znamená něco jako „Bílé město“ nebo „Město bílé přívětivosti“. Kypřané tento název milují a používají ho zcela přirozeně.
Nikósie (Nicosia): Tento název pochází z období křížových výprav a vlády francouzského rodu Lusignanů (12. století). Pro křižáky a západní Evropany bylo slovo Lefkosia těžce vyslovitelné, a tak si ho zkomolili na Nicosia. V mezinárodním prostředí tento název zlidověl a používá se dodnes.
Lefkoşa: Turecký název pro severní část města.
Nikósie je obydlená už více než 4 500 let a od 10. století je hlavní město ostrova. Během staletí se tu vystřídali Byzantinci, křižáci, Benátčané, Osmané i Britové. To zásadní drama moderních dějin se ale odehrálo ve 20. století, kdy rostlo napětí mezi řeckou většinou a tureckou menšinou. V roce 1963 došlo k propuknutí etnického násilí a britský důstojník generál Peter Young v prosinci 1963 doslova vzal zelenou tužku a na mapě města nakreslil čáru, která měla oddělit znepřátelené čtvrti. Tak vznikla slavná Zelená linie.
Vše vyvrcholilo v červenci 1974, kdy po vojenském převratu (podporovaném řeckou juntou) vtrhla na sever Kypru turecká armáda. Ostrov i samotné město byly násilně rozděleny na dvě části. Severní část vyhlásila v roce 1983 takzvanou Severokyperskou tureckou republiku, kterou však dodnes uznává pouze Turecko. Od té doby stojí uprostřed starého města zeď, barely a zátarasy.
Přechod hranic
Od roku 2003 jsou však hranice pro turisty i místní otevřené a projít z jedné strany na druhou je dnes otázkou chvilky. Přechod hranice přímo uprostřed historického centra je naprosto jednoduchý, bezpečný a rychlý, ale vyžaduje dodržení několika základních pravidel.
Přejít můžete na těchto místech:
Ledra Street (Pěší přechod): Nejznámější a nejpohodlnější přechod leží přímo na hlavní nákupní třídě Ledra Street. Procházíte z řecké pěší zóny přímo do tureckého bazaru. Přechod je určen výhradně pro pěší.
Ledra Palace (Pěší přechod): Další pěší přechod situovaný kousek od benátských hradeb u historického hotelu Ledra Palace (dnes sídlo mírutvůrců OSN).
Agios Dometios (Kermia): Hlavní přechod pro auta, pokud byste se rozhodly přejet autem (pozor na pojištění auta, o čemž píšeme níže).
Sebou si vezměte cestovní pas nebo občanský průkaz EU. Nejprve projdete kyperskou (řeckou) kontrolou, kde vám zkontrolují doklad, pak ujdete cca 20 metrů pásmem nikoho (kde se nesmí fotografovat!) a následně ukážete doklad u turecké hraniční budky. Žádná razítka do pasu se běžně nedávají, kontrola trvá sotva minutu.
Důležité upozornění pro auta z půjčovny:
Pokud máte auto půjčené v jižní (řecké) části Kypru, klasická pojistka na severní stranu neplatí. Na auto-přechodu si musíte povinně dokoupit pojištění pro Severní Kypr (cca 25–35 € na pár dní), ale toto pojištění je pouze odpovědnostní – pokud auto na severu poškodíte nebo nabouráte, havarijní pojistka půjčovny to nekryje a veškerou škodu platíte ze svého. Některá půjčená auta na sever ani nesmějí! Ptejte se v půjčovně!
Jižní (řecká) Nikósie
Jižní část města působí jako moderní evropská metropole, která se nádherně snoubí s tisíciletou historií. Staré město je obehnáno dokonalým prstencem opevnění a uvnitř nabízí fascinující mix muzeí, galerií, kaváren a malebných uliček.
Pokud si myslíte, že minarety a osmanská atmosféra na vás čekají až po přechodu na severní stranu, jižní Nikósie vás rychle vyvede z omylu. Jen kousek od Arcibiskupského paláce totiž narazíte na mešitu Omeriye Mosque – původně gotický augustiniánský klášter ze 14. století, který Osmané přetvořili na mešitu s elegantním vysokým minaretem, jež je mimochodem plně funkční dodnes. Hned naproti se navíc ukrývají nádherně zrenovované historické lázně Hamam Omeriye ze 16. století, kde si můžete po celodenním běhání po městě dopřát autentický relax na horkém mramoru pod kamennou kupolí a zažít tak dotek Orientu ještě před protnutím hraničního přechodu!
Když se podíváte na Nikósii z ptačí perspektivy, staré město má tvar jedenácticípé hvězdy. Toto monumentální opevnění postavili Benátčané v roce 1567, aby město ochránili před osmanskou invazí (což se jim bohužel o tři roky později stejně nepodařilo). Hradby jsou neuvěřitelně zachovalé a obklopují celé historické jádro.
Nejkrásnější ze tří původních bran je Famagusta Gate (Pyli Ammochostou). Tato kamenná brána s masivní kupolí a dlouhým tunelem sloužila jako hlavní vstup do města z východu. Dnes je citlivě zrekonstruovaná a funguje jako kulturní centrum, kde se konají výstavy a koncerty. Procházka podél hradeb a v přilehlém parku nabízí skvělý pohled na to, jak byl starý svět opevněný.
Ledra Street je nákupním a společenským srdcem jižní Nikósie. Tato pěší zóna je lemována obchody mezinárodních značek, lokálními boutique obchůdky, kavárnami a restauracemi. Nad hlavami vám často visí barevné deštníky nebo plachty vytvářející příjemný stín v horkých dnech.
Pokud si chcete udělat dokonalý obrázek o tom, jak je město rozdělené, navštivte Shacolas Tower Observatory. Tato mrakodrapová věž leží přímo na Ledra Street. Na 11. patře se nachází muzeum a vyhlídková plošina s velkými okny. Za pár eur získáte 360stupňový výhled na celé město. Zíráte přímo na Zelenou linii, vidíte přechod pod sebou, řecké vlajky na jedné straně a obří tureckou vlajku vyobrazenou přímo na svahu pohoří Pentadaktylos na straně druhé. K dispozici jsou i dalekohledy a obrazovky s historickými fotografiemi.
Jen pár kroků od rušné Ledra Street se přenesete do 19. století. Čtvrť Laiki Geitonia (v překladu „Tradiční sousedství“) je labyrintem úzkých, dlážděných uliček s tradičními kamennými domky, které mají dřevěná balkónová patra a barevné okenice. Tato oblast byla v 80. letech kompletně zrenovována a dnes funguje jako živý skanzen. Najdete tu malé řemeslné dílničky, obchůdky s kyperskou keramikou, výšivkami, olivovým olejem a kyperskými sladkostmi loukoumi.
Východně od centra leží náboženské srdce řecké části města. St. John’s Cathedral (Agios Ioannis) z roku 1662 vypadá zvenčí poměrně nenápadně, ale uvnitř ukrývá naprostý poklad. Celé stěny chrámu jsou pokryté neuvěřitelně detailními a zářivými byzantskými freskami znázorňujícími výjevy z Bible i objevení ostatků svatého Barnabáše.
Hned vedle katedrály stojí monumentální Arcibiskupský palác v novobyzantském stylu s obří bronzovou sochou arcibiskupa Makaria III. V komplexu se nachází také Byzantské muzeum, které uchovává největší sbírku byzantských ikon na Kypru (některé pocházejí už z 9. století), a Muzeum lidového umění.
Zelená linie (Green Line)
Mezi oběma částmi města leží nárazníkové pásmo řízené OSN – Green Line. Není to jen čára na mapě, je to samostatný časoprostor.
Když procházíte po ulíčkách lemujících Zelenou linii (např. ulice Ermou nebo konce postranních uliček u Ledra Street), narážíte na neuvěřitelné výjevy. Ulice najednou slepě končí stěnou ze starých plechových barelů naplněných betonem a pískem, nad kterými je natažený ostnatý drát. Za nimi vidíte opuštěné domy, v jejichž střechách rostou stromy, rozpadající se fasády se stopami po kulkách z roku 1974 a opuštěná auta v autosalonech, která tam stojí nedotčená přes 50 let.
Místo působí mrazivě a nostalgicky zároveň. Na mnoha místech kolem zátarasů dnes mladí umělci vytvořili krásné street-artové malby a protiválečná graffiti vyzývající k míru a sjednocení ostrova. Procházka podél Zelené linie je silnou připomínkou toho, jak křehký je mír.
Severní (turecká) Nikósie
Jakmile projdete hraničním přechodem na konci Ledra Street, atmosféra se okamžitě změní. Ocitnete se ve čtvrti Arasta, kde se úzké uličky zaplní stánky s oblečením, kořením, vodními dýmkami a sladkou baklavou. Vzduch prořízne vůně grilovaného masa a silné turecké kávy.
Pokud byste v severní Nikósii měly navštívit jediné místo, musíte zamířit do Büyük Han. Tento nádherný hostinec pro putující obchodníky nechal v roce 1572 postavit první osmanský guvernér Kypru Muzaffer Pasha. Je to monumentální dvoupodlažní kamenná stavba se čtvercovým nádvořím, uprostřed kterého stojí malá mešita s fontánou na rituální mytí. Dříve v přízemí ustájovali velbloudy a koně a nahoře spali obchodníci. Dnes je Büyük Han oázou klidu a umění. V bývalých pokojích se nacházejí dílničky místních řemeslníků, malířů, výrobců loutek a obchůdky s tradičními suvenýry. Na centrálním nádvoří leží skvělá kavárna a restaurace.
Největší a nejdominantnější stavbou severního starého města je Selimiye Mosque. Její historie vás dostane do kolen – původně to totiž byla Katedrála svaté Sofie. Jenže když v roce 1570 město dobyli Osmané, proměnili gotickou katedrálu v hlavní mešitu. Odstranili křesťanské oltáře a sochy, vnitřek vybílili a podlahu pokryly koberečky a ke dvěma gotickým věžím přistavěli vysoké minarety! Vznikl tak absolutně unikátní architektonický hybrid – čistá francouzská gotika s muslimskými minarety trčícími k nebi.
| Ženy musí mít v mešitě zahalená kolena a ramena. Můžete si bezplatně zapůjčit oblečení. |
Hned vedle mešity Selimiye leží krytá osmanská tržnice Bandabuliya z počátku 20. století. Je to úžasné místo, kde uvidíte běžný denní život místních obyvatel. Tržnice je plná barev a vůní – najdete tu hromady čerstvých fíků, granátových jablek, olivy všech možných druhů, pytle s voňavým kořením, oříšky, halvu a nejrůznější druhy baklavy. Místní prodejci jsou neuvěřitelně milí, často vás nechají ochutnat kousek sladkosti nebo olivu přímo z barelu. Je to skvělé místo na nákup jedlých suvenýrů za velmi příjemné ceny.
U mešity najdete také Bedesten. Původně to byl pravoslavný byzantský kostel svatého Mikuláše, který byl v období křížových výprav rozšířen o gotické prvky. V osmanské éře byl přebudován na kryté tržiště a sklad textilu a koberců. Dnes je tato kamenná stavba s nádherně vyřezávaným gotickým portálem zrenovována a slouží jako prestižní kulturní centrum, kde se konají koncerty, taneční vystoupení (včetně dervišských tanců) a výstavy.
Gastronomický souboj
Jedním z nejlepších aspektů návštěvy rozděleného města je jídlo. V rámci jednoho dne můžete porovnat dvě špičkové kulinářské kultury!
Na řecké jižní straně můžete ochutnat Meze – sérii až 20 malých mističek a talířků od dipů, přes grilovaný sýr Halloumi, až po souvlaki. Také si můžete dopřát kyperskou kávu.
Na severní turecké straně vás pak čeká kebab s pita chlebem, čerstvá baklava a turecký čaj.
Praktické tipy
Na jižní straně se platí eurem, na severní straně Tureckými lirami (TRY), ale rádi vám vezmou i eura v hotovosti nebo platební kartu.
Na severní straně vám nepoběží EU roaming, vypněte si mobilní data, nebo vás přijdou draho. Naše e-sim z jihu fungovala i na severní straně města, ale dále už ne. Po městě je pár wifi zastávek.
Pozor na časový posun! Kypr přechází na zimní a letní čas jako EU, ale Severní Kypr se řídí Tureckem. Některé měsíce v roce tak může být mezi jižní a severní stranou ulic hodinový časový posun.
Nikósie je v létě nejteplejším místem Kypru (teploty běžně přesahují 40 °C), protože leží ve vnitrozemí v nížině Mesaoria bez mořského vánku. Nezapomeňte na pokrývku hlavy, dostatek vody a opalovací krém.
Nikósie není typickým dovolenkovým letoviskem, kde budete ležet na pláži. Je to město, které vás zasáhne svou hloubkou, autentičností a neuvěřitelným příběhem. Procházet se místy, kde se potkává evropský západ s orientálním východem, kde gotické katedrály mají minarety a kde historie stála přímo před vašima očima, je zážitek, na který vzpomínáme ze všeho nejraději. Pokud chystáte cestu na Kypr, vyhraďte si na Nikósii alespoň jeden celý den. Přejděte tu nevzhlednou hranici, nadechněte se vůně koření, usrkněte kávu na obou stranách a prožijte město, které nemá na světě obdoby!
Napsat komentář